Vystřižené stránky z knih

24. ledna 2011 v 23:59 | Alice-Palice |  other twilight
VYNECHANÉ ČÁSTI Z KNIH(1.2.3.):







Jacob Black 1,2,3,4,5,6,7,8

Špatný odhad 1,2,3,4


Ultimátum 1,2,3

-----také si můžete přečíst ZDE!-----

-----ZDE! jsem našla také nějaké,ale nevím jistě jestli to napsala Stephenie-----
 ty sem dám do c.cčl

klik na c.čl.

Edward a Bella - Vasen


VÁŠEŇ
Ležela jsem na posteli. Zírala jsem na otevřenou knihu, ale místo písmenek jsem měla rozmazané šmouhy. Po tváři mi tekly slzy. Nedokázala jsem se soustředit na děj knihy. Myšlenky se mi stále toulaly k Edwardovi. Dneska byl na lovu. Musel chodit častěji, když byl pořád se mnou. Teď, když

tu nebyl na mě dolehly události posledních dní. Uvědomila jsem si, co se mi všechno mohlo stát. Mohla jsem umřít, stát se upírem, zničit všechno, co si Cullenovi vybudovali. Bylo mi z toho na nic. A jako bonus mě Charlie začal hrozně hlídat.
"Kdyby jenom tušil, čím vším jsem prošla a s kým se paktuju," ušklíbla jsem se. "Ten by zešílel. A máma tím tuplem."
Věděla jsem, že když budu s Edwardem, nebude můj život obyčejný. Ale vybrala jsem si. A svého rozhodnutí nelituji. Ani v nejmenším. Edwarda bych se nikdy nevzdala. Kdyby ho od mě někdo odtrhl, umřela bych. Při téhle myšlence se mi oči znovu zalily slzami. Edward. Moje láska. Můj život. Odložila jsem knihu a stulila se do klubíčka, směrem ke zdi. Další záplavě slz jsem nebyla schopna zabránit. Chtěla jsem, ale bylo to silnější než já. Mým tělem otřásaly vzlyky. Do toho mě začala bolet noha. Sádru mi sundali před pár dny, ale bolest se ještě sem tam ozvala.
"Bell," zašeptal melodický hlas tak tiše, že jsem si myslela, že jsem si ho vymyslela. Ztuhla jsem, ale neotočila se. Něco mě pohladilo po hlavě. Tentokrát už jsem se otočila a hleděla jsem přímo do Edwardova dokonalého obličeje. Hnědé oči barvy karamelu mě ustaraně pozorovaly. Beze slova jsem se k němu přivinula. Neviděla jsem jeho zmatený výraz, ale cítila jsem jeho nejistotu. Odtáhl se a zkoumavě se na mě podíval. V obličeji se mu zračilo úsilí. Odhadla jsem, že se mi snaží přečíst myšlenky. Marně. Po chvíli to s povzdechem vzdal.
"Co se děje?" zeptal se, když jsem se neměla k objasnění slz, stékajících mi po tváři.
Koukla jsem se na něj. "Je toho na mě moc." špitla jsem.
"Měl bych odejít," povzdechl si. "Potom bys žila obyčejný život a nebyla neustále v ohrožení života."
"Ne!" vykřikla jsem. Potom jsme si vzpomněla na Charlieho a ztišila se. "Bez tebe by to bylo daleko horší. Nezvládla bych to. Neopouštěj mě. Prosím!"
"Neopustím," slíbil.
Během pár sekund se moje melancholická nálada změnila v rozvernou. Šibalsky jsem se na Edwarda usmála a s vypětím všech sil ho stáhla vedle sebe na postel. Podezřívala jsem, že vytušil o co se snažím a poddal se mi.
"Ale, ale," usmál se. "Už toho na tebe není moc?"
"Pokud na to nemyslím tak se. Takže se musím nějak odreagovat." vysvětlila jsem na oko vážně a přikyvovala jako idiot. Edward se usmál tím pokřiveným úsměvem, který tak zbožňuji. Jeho ruka klouzala po mém těle, zastavila se na zádech. Přitáhl si mě k sobě a dlouze políbil. Objala jsem ho a prsty cuchala bronzové vlasy. Porušovala jsem bezpečnostní opatření. Byla jsem si toho vědoma, ale bylo mi to jedno. Vždy, když jsme se líbali, šlo všechno racionální uvažování stranou. Vlastně jsem se soustředila jen na to, abych nezapomněla dýchat. Kupodivu se neodtáhl jako většinou, když jsem překračovala meze. Jen si mě přitáhl blíž k sobě. Rty mi objížděl po čelisti. Jen jsem lapala po dechu. Cítila jsem jeho ruce na mém těle, vnímala jeho vypracované tělo, pěvně přitisknuté na mém. Chlad vycházející z jeho kůže slábnul, ztrácel se v žáru vášně. Rty se pomalu přesouval na krk. Reflexivně jsem ztuhla.
"Neboj," zašeptal mi do ucha. Zřejmě vycítil můj neklid. Nebála jsem se. Chtěla jsem to, ale měla jsem dost rozumu, abych se o tom nezmiňovala. Nechtěla jsem pokazit tuto atmosféru.
Edward mezitím přesunul svou pozornost zpátky k mému krku. Pak pro změnu ztuhnul on.
"Co je?" vyděsila jsem se.
"Charlie," zašeptal a vzápětí byl pryč. Rychle jsem rozsvítila, pustila CD přehrávač a nasadila sluchátka. V tu chvíli se otevřely dveře a do pokoje nakouknul Charlie.
"Tati?" řekla jsem naoko překvapeně. "Děje se něco?"
Charlie se pozorně rozhlížel po pokoji. Potom zavrtěl hlavou. "Zdálo se mi, že jsem slyšel hlasy."
"Promiň. Ponořila jsme se do hudby. Zřejmě jsem si začala zpívat aniž bych si to uvědomila." omluvně jsem se na něj usmála a doufala, že mi to spolkne.
Podezřívavě se na mě podíval. "Tak se kontroluj. Už je pozdě." Zuřivě jsem přikyvovala a čekala, až odejde. "Stejně už půjdu spát," dodala jsem, když se k ničemu neměl Popadla jsem kosmetickou taštičku, pyžamo a pospíchala do koupelny. "Dobrou tati," dala jsem mu pusu na tvář, jak jsme se míjeli ve dveřích.
Když jsem přišla zpátky do pokoje, Edward ležel na posteli, rozepnutá košile odhalovala vypracovanou hruď, a usmíval se mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. Oplatila jsme mu ho a pomalu došla k němu. Zabíral celou postel a nezdálo se, že by mi hodlal kousek uvolnit. Klekla jsem si vedle postele a sledovala svého dokonalého přítele. Vypadal jako mramorová socha, která z nějakého záhadného důvodu okupovala moji postel. Prsty jsem mu přejížděla po nahé hrudi. Edward se ani nepohnul, jen zavřel oči a vychutnával si můj lehký dotyk. Naklonila jsem se s políbila ho. Otevřel oči, usmál se a sáhnul mě za sebou na postel.
"Je pozdě. Měla bys jít spát," zašeptal.
"Já nechci spát," protestovala jsem.
"Spi," poručil a políbil mě. Neochotně jsem zavřela oči a přitulila jsem se k němu. Poslední co jsem slyšela, než jsem se propadla do spánku, byl Edwardův melodický hlas broukající moji ukolébavku.

Breaking Down - Tuzba

Zdroj |  Twilight

Jej pery na mňa čakali a ja som nedokázal odolať. Priblížil som svoju tvár k jej a naše pery sa spojili. Prsty som nechal prepletať sa jej dlhými vlasmi až po pás a druhú ruku som držal na jej chrbte. Nebol som si istý, či ju vôbec cíti, snažil som sa byť jemný. Jej telo sa začalo chvieť

vzrušením a srdce je bilo veľmi prudko, keď som si ju zrazu privinul k sebe. Vzdychla a moja túžba po jej krvi ma okamžite prebrala. Prudko som sa od nej odtiahol a zbytočne zalapal pod dychu. Bella na mňa prekvapene pozrela a v jej očiach sa zračil zármutok. Rýchlo som sa k nej priblížil a zdvihol ju na ruky. Ani nemohla zaregistrovať tú rýchlosť, akou sa ocitla na posteli, na ktorú som ju zložil. Jej bledé telo ma lákalo tak, až som zaťal päste. Čakala na mňa, uvoľnená, pokojná, rozhodnutá. Bola to tá najľahšia a najlákavejšie korisť na svete. Blížil som sa k nej na posteli, čím som bol bližšie, tým jej srdce bilo prudšie a tepna na krku jej stúpala a klesala v stupňujúcom sa rytme. Perami som inštinktívne zablúdil k jej krku a bojoval som s dvomi túžbami. Prvá bola jej telo, druhá jej krv. Vyceril som zuby, telo sa mi zatriaslo v jemných intervaloch a vedel som, že tentokrát sa neovládnem.
"Edward" - vzdychla.
Jej vzdych bol ako elektrický impulz, ktorý mi prešiel celým telom. Náhle som pochopil, že neprahnem po jej krvi, prahnem po nej. Odtiahol som sa, aby som mohol pozrieť do jej roztúžených očí a bol som si istý, že ona mohla vidieť presne to isté. Rukou som začal prechádzať po jej saténovej, alabastrovej pokožke, ktorá patrila len mne. Všetky jej krivky bol úžasné, skúmal som každý záhyb s neuveriteľnou zvedavosťou a ona sa pri tom ani nepohla. Počul som jej srdce tĺcť tak prudko, že by mohlo rozbúchať aj moje. Hruď sa jej pod mojimi dotykmi zdvíhala a jej telo sa mi vypínalo pre očami tak, že som dokázal len nemo hľadieť. Bola nádherná a čakala na mňa. Zdvihla sa a náhlivo ma pobozkala. Keď som zacítil jej pery, neodolal som a jazykom som po nich prešiel. Znovu vzdychla a moja sebakontrola sa v tom okamihu vytratila. Bozkávala ma vášnivo, prerývane dýchala a jej vrelé ruky stláčali moju pokožku tak, ako nikdy predtým. Uchopil som ju za predlaktie a ona zajakla, na moment som sa zľakol, či som ju nechytil príliš silno. Keď som však pocítil jej nežné telo pod mojím celý svet zmizol. Bozkával som ju všade, kde sa mi dostali pery, ochutnával som jej najvrelejšie miesto všetkými zmyslami a keď som použil jazyk začala sa mi krútiť pod rukami a priadla ako mačka. Zrýchlil som a Bellino správanie ma celkom ovládlo. Rukami mi pridržiavala hlavu ale ja som už nedokázal potlačiť vlastné vzrušenie. Prudko som na ňu pozrel, jej telo bolo dokonale uvoľnené, rozžeravené tak, že ma každý dotyk skoro pálil. Môj dych bol zrazu nekontrolovateľný, skoro akoby som potreboval dýchať. Zdvihol som sa k jej perám, boli krvavo červené a plné a spojil ich s mojimi. Nedokázal som ich už oddeliť, jemne som sa jej dotýkal telom, keď som však zacítil, že naše miesta sa k sebe približujú nebezpečne rýchlo zneistel som. Otvorila oči a ich nežnosť zo mňa v momente striasla všetky pochybnosti. Pritiahol som si ju bližšie a naše telá opatrne a jemne spájal v jedno. Bella vzdychla od bolesti, nič viac však nedala na sebe znať. Na moment som zaváhal a zastal. Cítil som svoje pulzujúce telo v jej vrelom. Bol to neuveriteľný pocit. Bella odvrátila hlavu, bolo mi jasné, že nechce, aby som videl jej slzy. To, ako som musel ovládať svoje vzrušenie bolo neskutočné. Nevyrovnala sa tomu žiadna korisť na svete, dokonca ani jej krv. Ani je voňavá, kvetinová krv ma v tomto momente nezaujímala, len jej pohyby. Čakal som a prsty mi začínali brnieť nedočkavosťou. Rukami som držal vankúš pod jej hlavou a ako sa na mňa pozrela, čím mi dala najavo, že môžem pokračovať, pohol som sa v nej a s prekvapením som začul zvuk trhajúceho sa vankúša. Hlava jej pod ním klesla, ale ani to nezaregistrovala. Uvolnil som napäté svaly na rukách a uvolnil zničený vankúš. Naše telá sa začali prepletať na bielej prikrývke, akoby sme to robili odjakživa, oblapila ma rukami a privinula tesnejšie k sebe, až som zacítil jej jemné líce na mojom a opantávala ma vôňa jej dychu. Zavoňala mi. Rýchlo som od nej odtiahol tvár a ona sa zľakla mojich určite stmavnutých očí. Upokojil som ju letmým dotykom tvár a Bellu obrátil. Nedokázal som sa jej pozerať do tváre, privoniavať jej dychu a ochutnávať jej mäkké sýte pery bez neodolateľného pocitu do nich zakusnúť. Keď som ju však otočil, jej nádherné telo ma ovládlo. Zrejme až príliš prudko som ju chytil okolo pása, lebo zaúpela, hneď však pochopila, čo chcem spraviť a pritiahla ma k nej. Vtedy som objavil to, v čo som po rokoch samoty ani nedúfal. Sex. Desaťročia som nechcene načúval vzdychol z izby Rosalie a Emmeta či Alice a Jaspera. Teraz som počul Belline vzdychy. A s prekvapením aj svoje. Naše pohyby boli intenzívne, jej srdce bilo opreteky s mojím hlasným dychom. Zrazu sa jej srdce rozbúchalo oveľa prudšie, tak, ako som to nikdy nepočul. Spomalil som, nevedel som, čo sa deje. Neublížil som jej? Dych mala intenzívny, jeho vôňa a vôňa jej pokožky naplnila celú miestnosť, klesla skôr, akoby som ju stihol zachytiť a stuhla v mojom tele.
"Edward, pokračuj!" - hlesla tak naliehavo, že som ju bez rozmýšľania poslúchol. Zrýchlil som, na jej pokožke sa objavili kvapky potu a hlasno zavzdychala. Keď som zacítil jej prvý záchvev, bolo to nepopísateľné. Moje telo reagovalo okamžite, pocítil som horkosť v mojom tele, ktorú som nezažil od mojej premeny a celá tá vrelosť sa sústredilo do jediného bodu, kde sa jej telo spájalo s mojím. Jej sťahy ma vyprovokovali, pritiahol som si ju sebe a obaja sme zastali. Cítil som, ako obe naše telá pracovali v jedinom mieste, telo sa jej triaslo a čakalo. Musel som vidieť jej oči. Bez rozmýšľania som ju obrátil k sebe a znovu do nej vnikol. Stačili dva prudké pohyby a svet explodoval. Sotva som vnímal Bellu, jej hlasné vzdychy a vôňu, celá moja pozornosť bola sústredená do jej stupňujúcich sťahov, ktoré ma obopínali a moje telo naň odpovedalo rovnakou intenzitou. Pritiahol som si ju k sebe, pritisol pery na jej krk a pulzujúca tepna spolu s jej nežnými krivkami privinutými ku mne ma opantali. Cítil som, ako sa moje telo uvolnilo, zavrel som oči a vychutnával som si ohlušujúci príval rozkoše, neprestajné elektrické impulzy prúdiace celým mojím telom. Bellin tep spomaľoval a dych sa upokojoval. Pozrel som jej do očí, ich nežná farba ma upokojovala a impulzy rozbláznené po celom mojom tele pomaly uhasínali. Videl som ju čoraz zreteľnejšie a náhle som si uvedomil, ako ju moje ruky tesne obopínajú. Uvolnil som sa a odtiahol od nej. Otočila sa mi chrbtom, jemne som jej položil ruky na pás a vnímal jej spomaľujúci sa dych.
" Bolo to krásne" - šepol som, začo sa mi odmenila okúzľujúcim úsmevom.
"Som veľmi unavená" - povedala jemne a jej telo sa pod mojím objatím uvolnilo. Do ucha som jej začal spievať našu uspávanku a ona zaspala rýchlejšie, ako som očakával. Zostal som zrazu sám. Sám s jej vôňou, nielen s vôňou jej krvi, ale i jej pokožky, úplne nekontrolovaný. Prechádzal som jej nežne po spotenom tele zrazu som si uvedomil, že moje prsty nie sú uvoľnené, ale kŕčovito stiahnuté. Jej krv ma volala. Ona ma volala. Poddajná, okúzľujúco voňavá, neodolateľná. Chcel som to zakončiť. Uspokojiť všetky zmysly. V momente, keď som držal jej nohu tak pevne, až vzdychla bolesťou zo spánku som vyskočil z postele. Odvrátil som sa od nej, hodil som na seba prvé oblečenie, ktoré som našiel a snažil som na ňu nemyslieť. Moje oči museli byť čierne. Otvoril som dvere takou silou, že som ich vytrhol ale nemal som čas na to myslieť. Vybehol som do tmy uloviť prvú zver, ktorú zavoniam. Tak zúfalo som túžil po jej krvi, ako po jej tele a čím to bolo intenzívnejšie, tým rýchlejšie som sa pohyboval tmou ďalej od nej. Potom som to zacítil. Krv pumy. Nechal som svoje telo ma ovládnuť, prikrčil som sa, stiahol svaly, podvedome vyceril zuby a zaútočil som, ignorujúc kvílenie svojej obeti.


Po Premene



"Tak Bello, teď zavři oči!" Přikázala mi Alice. Poslušně jsem poslechla. Seděla jsem na malé židličce. Na sobě jsem měla vínové šaty. Měly uzoučká ramínka a byly mi skoro po kotníky. Dneska to mělo přijít. Musela jsem s hodit trochu do galá. Alice se s radostí nabídla, že mě nalíčí učeše a vlastně udělá ze mě dámu. Hlavou se mi honily skeptické myšlenky typu: "Stejně to budu pořád

já." a "Rose s Alicí to bude vždycky slušet víc než mě." Rychle jsem je zahnala.
"Tak můžeš otevřít, ale nesmíš si do nich hrabat. Víš jak to dopadlo minule!" Připomněla mi vědma. Minule když jsem byla nalíčená, tak jsem si nechtěně protírala oči tak dlouho, že jsem vypadala jako zombie. Jenom jsem přikývla a požádala jí o zrcadlo. Obdivně jsem vydechla. Za tu dobu co se s tou maličkou bytostí znám, tak mě teď namalovala asi nejlíp a to je co říct.
"Díky Alice. Už mě pustíš?" Zeptala jsem se zoufale, bylo to už pár hodin co jsem se s ním neviděla a začínalo to se mnou dělat své. Oslovená se usmála.
"Nooo, neměla bych tě pouštět, ale že tak hezky prosíš. Tak utíkej je ve svém pokoji a už je nervózní kde jsi tak dlouho." Pokynula mi ke dveřím, ale neodpustila si ještě jednu poznámku. "A prosím ať tady nejsi za dvě minutky zpátky, že jsi se rozmazala. Nechejte si to na později." Vyplázla jsem jazyk, ale musela uvažovat nad tím co řekla.
"Jo a Bello, řekni mu, že v tom smokingu je velký fešák." Teď bych měla rozhodně žárlit.
"Alice, jestli si myslíš, že mi ho přebereš tak na to zapomeň!" Řekla jsem naoko vážně, ale pak jsme se obě rozesmály.
"Tak už běž, za půl minuty by už vyletěl." Napověděla mi Alice. Usmály jsem se na sebe a já odcupitala k mému srdci.

"Strašně jsi mi chyběla." Zašeptal mi do krku Edward a něžně mě objal. Usmála jsem se.
"Ty mě taky. Ale nepůjdem? Přeci jen už je hodně hodin." Ukázala jsem na nástěnné hodiny.
"Ještě máme čas." Zamlouval to Edward, líbal mě na krk.
"Ale, ale tady někdo chce přijít pozdě." Zasmála jsem se, ale byla jsem umlčena vášnivým polibkem.
"Nechci přijít pozdě, ale chci být s láskou svého života." Šeptal mi v polibku.
"To je sice hezké, ale už musíme jít." Můj hlas byl stejně slabý jako moje odhodlání. Najednou sebou Edward škubnul. Vyděšeně jsem na něj hleděla. On se ale po chvíli uklidnil.
"To nic, to si jenom to otravné stvoření hraje." Řekl zlostně když mě hladil po tváři. Než mi stačil docvaknou význam slov, tak už mě Edward táhl ze dveří.
"Co se stalo?" Vyzvídala jsem s úsměvem. Zamračil se. "Řekne mi to Alice." Vyhrožovala jsem. Zamračil se ještě víc. Zastavila jsem se a donutila aby se na mě můj anděl podíval.
"To nic není. Jenom ječí jak na lesy." Přiznal poraženě. Pátravě jsem na něj hleděla.
"To není všechno." Pronesla jsem a přitáhla si jeho tvář, jelikož jsem byla na podpatkách, nemusela jsem se zas tolik natahovat.
"Křičí poznámky za které bych jí nejraději zakroutil krkem." Díval se mi do očí. Moje kolena se pomalu, ale jistě stávala voskovými. Nevydržela jsem to a musela ho políbit. Polibek mi vracel s ještě větší touhou.
"Měli bychom jít." Zašeptala jsem, když jsme se konečně od sebe odtáhli. Oba jsem nepravidelně oddechovali, ale bylo mi to jedno. Drželi jsem se jenom za ruce a vycházeli z domu. Už včera jsme se domluvili, že bude dneska řídit Edward, přeci jen jsem si nechtěla sundávat boty. Bylo překvapivé, že za těch pár let jsem si na podpatky tak zvykla, že jsem se ani nebránila když mě Alice sem tam donutila si je vzít.
"Už jsem ti říkal jak ti to sluší?" Zeptal se mě můj anděl když mi otevíral dveře. Usmála jsem se.
"Ne neříkal, ale děkuji. Přesto hlavní dílo na tom má Alice." Odpověděla jsem a přitom zářila jako vánoční stromeček. Nemohla jsem si to odpustit. "Tobě to taky strašně sluší!" Vysekla jsem mu poklonu pro změnu já. Na rtech se mu objevil pokřivený úsměv. Zavrtěla jsem hlavou abych si aspoň trochu uspořádala myšlenky a nasedla do auta. Ani o vteřinu později seděl Edward vedle mě a chytil mou ruku, políbil její hřbet. Kdyby mé srdce mohlo bít tak bije o sto šest.
"Takže přímo do kostela?" Zeptal se po chvíli kdy mi hleděl do očí. Jenom jsem přikývla a dál se dívala na lásku mé existence. Dojeli jsme na místo jako vždycky s předstihem. Ale mě to nevadilo. Pátrala jsem v davu a hledala ženicha. Edward mi mezitím otevřel dveře a já automatiky vystoupila.
"Jake je támhle." Ukázal do davu. Podívala jsem se pozorněji a viděla všechny známé. Byl tam Sam se svou ženou. Emily držela za ruku malou holčičku. Musela jsem se usmát. Ale pak mi docvakla ještě jedna věc: Čeká jí taky přeměna?
Další jsem zahlédla Embryho, zamračil se na mě, ale pak se uvolnil a namířil si to ke mně. Quil si mě všiml a zamířil ke mně jako jeho kamarád. V davu jsem viděla taky Paula, ani se na mě nepodíval, vyčítal mi, jak jsem se k Jacobovi zachovala. Pátrala jsem ještě okamžik v chumlu lidí. Viděla jsem celou smečku. Lidi, kteří před lety zabránili aby do Forks přišli upíři pod vedením Victorie. Mé myšlenky přerušili Embry a Quil. Obdivně si mě prohlíželi. Edward se zamračil.
"Ahoj Bello. Edwarde." Prohlásili slušně.
"Ani jsem nevěřil že se tady ukážeš. Málem jsem se vsadil." Pokračoval vesele Embry.
"Ahojte kluci. Vlkodlačí svatbu roku si snad nemůžu nechat ujít."Zasmála jsem se. Edward tiše zavrčel. Zvědavě jsem se na něj koukla.
"Můžu vás o něco požádat?" Otočil se rovnou na vlkodlaky. Ti jenom přikývli a čekali co z něj vyleze. "Mohli by jste své myšlenky trochu ztlumit? Ani nevíte jak jsou vaše myšlenky hlasité." Zaskřípal mezi zuby. Oba oslovení se zazubili.
"Nooo, pokusíme se." Zasmál se Quil.
"Jo Bello, strašně ti to sluší." Pronesl Embry. Takže proto se Edward tvářil jako vrah. Jenom žárlil.Usmála jsem se.
"A co je jinak nového?" Zeptala jsem se. Nemohla jsem se dočkat až se dozvím nějaké informace z domova. Kdybych nepotkala Edwarda, tak bych se tento den vdávala já a ne Veronica. Ale přeci jen toho nelituji. Jsem šťastná a Jake taky.
Kluci se s radostí pustili do vyprávění novinek, tak si mě všimnul ženich. Jeho tvář se rozzářila, vydal se k nám. To černé kvádro mu neuvěřitelně slušelo. Když došel až k nám, neváhal a objal mě. Být člověk tak mám zlámanou polovinu kostí.
"Jake, trochu se kroť!"Zasmála jsem se. Ale nechala se objímat dál. "Ty máš nějakou klapku na nose?" Zeptala jsem se. Nechápavě se na mě podíval.
"Ne, proč?" Zeptal se nechápavě. Nakrčila jsem nos a zahrála menší divadílko.
"Strašně smrdíš." Sjela jsem ho pohledem, rozesmál se a s ním taky i naše společnost.
"Já ti dám smrdím! Měla bys být ráda, že jsem vás pozval!" Udělal uraženého Jake a obrátil se ke mně zády. Vyprskla jsem smíchy.
"Omlouvám se, ale prostě jsem neodolala." Pípla jsem omluvně a začala jsem mu škrabkat rukou na rameni. Kluci se pořád dobře bavili. Věděla jsem, že Jacob se nedovede dlouho zlobit a taky že ne. Asi po půl minutě se otočil zpátky k nám.
"Tak kde máš nevěstu?" Vyzvídala jsem. Veronicu jsem neznala vůbec, ale podle fotek co mi Jake posílal vypadala mile.
"Ty neznáš pravidla?" Zeptal se mě Embry. Zakroutila jsem hlavou. "Nechápu jak si tě mohl Edward vzít."Pronesl pohrdlivě.Pak pokračoval: "Ženich nesmí vidět nevěstu před obřadem."
"Já jsem je nepotřebovala vědět, Alice je všechny zná." Řekla jsem tiše. Všichni se rozesmáli.
"No doufám, že nemáte žízeň, neradi bychom přišli o některé hosty." Ušklíbl se Quil. Oplatila jsem mu úšklebek.
"Včera jsme byli lovit. Takže neměj strach." Uklidnila jsem kamaráda s úsměvem.
Akorát k nám došel Sam se svou rodinou.
"Ahoj Bello, Edwarde." Pronesl Sam. Malá holčička po mě pokukovala.
"Ahoj." Řekla jsem a podala jsem si s nimi ruce. Edward mě napodobil. Pak jsem se sklonila k holčičce.
"Ahoj. Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se ji. Chytila se maminky za ruku a schovala tvář do její sukně. Pousmála jsem se. "Stejně nedůvěřivá jako její otec." Zašeptala jsem jenom pro citlivé uši. Vlkodlaci se pousmáli.
"Bello, život mě naučil nedůvěřovat všem, hlavně ne studeným. Musíš mě pochopit." Řekl normálním hlasem Sam. S úsměvem jsem přikývla.
"No, necháme staré spory. Dneska se přeci Jake žení." Řekla jsem a poplácala oslavence po zádech. Hovor se zase stočil na událost dne.

"Bereš si Jacobe Blacku zde přítomnou Veronicu Rareovou?" Zeptal se kněz a pohlédl na osloveného. Jake odpověděl pevným hlasem bez váhaní. Usmála jsem se. Přeci jen našel svou vyvolenou. Kdybych byla s ním. Tak by se nakonec otiskl do Veronicy. Edward mi stiskl ruku. Seděli jsme v poslední řadě daleko od všech vlkodlaků což byl menší problém, neboť většina svatebčanu byli vlkodlaci. Nakonec i Veronica řekla své Ano.
"Teď můžete políbit nevěstu." Zazněl kněz potěšeně. Jake se naklonil ke své ženě a něžně jí políbil. V kostele zavládlo veselí. Všichni teď stáli a tleskali. Někdo zavýskal tak, že to znělo jako zavytí. Musela jsem se zasmát. Edward mě objal kolem pasu a přidali jsem se do průvodu ven z kostela. Koukala jsem, jak se celá smečka s rodinami shromažďují k focení. My s Edwardem jsem stáli poněkud stranou, přeci jen jsme nebyli zrovna stejného druhu. Ale chtěla jsem něco udělat. Dřív než odjedem. Byla jsem tak zamyšlená nad svým plánem, že jsem si ani nevšimla, že k nám přišli novomanželé.
"Bello?" Zeptal se s úsměvem Jake. Zakroutila jsem hlavou a nasadila úsměv.
"Blahopřeji!!! Jsem tak ráda že jsi konečně našel tu pravou." Řekla jsem a objala ho. Potom jsem podala ruku Veronice. "Blahopřeji. My se ještě neznáme. Jsme Bella a toto je můj manžel Edward." Představila jsem nás. Nevěsta zářila jako sluníčko.
"Bello, konečně tě poznávám. Jake a kluci ze smečky tě hodně vzpomínají." Vyhrkla dívka a vyvedla mě z rovnováhy. Vykulila jsem oči, ale Edward mě předběhl s otázkou.
"Tak vy na Bellu vzpomínáte? Neměl bych žárlit?" Všechny nás to rozesmálo.
"Edwarde, myslím, že toto téma je pár let uzavřené. Myslím od té doby kdy si tě Bella vzala." Odpověděl Jake. "Ale vzpomínáme na ní. Nemůžeme zapomenout jakou jsme si s ní užili legraci. Například když jsme lovili tu pijavici, jak se jmenovala? Victorie? A pak její armáda." Dodal. Veronica se zatvářila znepokojeně, přesně jsem věděla co cítí. Ten strach.
"Jo, úžasná legrace, hlavně když jsi člověk a nemůžeš nic dělat. Ale pokud si pamatuju tak ty jsi taky nedával zrovna pozor. Myslím, že tenkrát ti musel Carlisle pomáhat." Řekla jsem na oplátku. Veronica zbledla. Věděla, že Carlisle je doktor. "To nic. Ani nevíš jak jsem se o ně bála, ale nic se jim nikdy nestalo. Až na menší nehodu." Snažila jsem se jí uklidnit.
"Nemusíš se bát. Jacob má tuhý kořínek." Dodal Edward. To konečně nevěstu uklidnilo.
"No, my už pojedem. Stejně se za chvíli rozjede vlkodlačí večírek a my tam nemáme co dělat." Řekla jsem.
"Ne, ještě nejezděte. Večírek sice bude, ale to nevadí. Dvě pijavice tam nikomu nebudou vadit." Vyhrkl Jake. Veronica jenom hleděla. Káravě jsem se podívala na jejího muže.
"Ty jsi jí to neřekl? Myslím, že má právo to vědět." Výjimečně jsem se nepozastavovala nad oslovením. Novomanželka se mezitím trochu vzpamatovala.
"Vy jste upíři?" Zeptala se nechápavě. Hleděla mi do zlatých očí. Pousmála jsem se a přikývla.
"A proto mě nemá Paul moc v lásce a řekla bych že i další." Odpověděla jsem jí hořce. "No my radši půjdeme." Dodala jsem.
"Ani jsem vás neměla šanci poznat." Řekla Veronica. Sama jsem se divila.
"Však se nemusíme vidět naposledy. Stačí napsat, zavolat a my jsme tu jak na koni." Utišovala jsem ji a podala ruku. Jake se tvářil smutně.
"Jaku, toto už tu jednou bylo. Ty sis myslel, že se přestaneme stýkat po mé přeměně a podívej se kolem sebe. Stojíme na tvé svatbě. Ty jsi vlkodlak a já upír." Usmála jsem se. "Nic se nejí tak horké jak se uvaří." Objala jsem ho.
"Jo a strašně vám to oběma sluší." Řekla jsem, když jsme se od sebe odtáhli.
"Opravdu nechcete zůstat na hostinu?" Zkusila to naposledy Veronica. Usmála jsem se.
"Děkujeme. Ale tipuji, že tady nemáte živá zvířata." Promluvil jako první Edward. Nevěsta se zase zatvářila nechápavě.
"Neživíme se lidskou krví ale zvířecí. A normálně nemůže jíst, ale blíže ti to vysvětlí tvůj manžel." Vysvětlila jsem.
"Už se po vás shání." Prohlásil Edward.
"Rádi jsem tě poznali Veronico." Řekla jsem a ještě jednou ji podala ruku.
"Já vás taky." Pronesla oslovená. Bylo vidět, že má slzy na krajíčku. Její manžel jí objal kolem pasu.
"Tak se mějte." Řekla jsem a naposledy se podívala na své přátelé. Edward se rozloučit taky a ruku v ruce jsme vyšli k autu. Když jsem se ještě otočila, tak jsem viděla, jak novomanželé obklopuje dav gratulantů. Nasedla jsem do auta a zavřela oči. Před nimi se mi míjel můj svatební den.
"Na co myslíš?" Zeptal se mě po chvíli Edward.
"Jenom vzpomínám, jak jsme se brali my." Usmála jsem se, otevřela oči a pohlédla do jeho zlatých. "Děkuji, žes jel se mnou." Řekla jsem a nechala se zase unášet svými vzpomínkami.


Prvy spolocny lov - Alice a Jasper

PRVNÍ SPOLEČNÝ LOV
"Máš své nejlepší šaty?" řekl nevěřícně Jasper.
"Je to důležitý okamžik náš první společný lov a navíc myslela jsem že se ti líbí?" odpověděla ¨rozverně Alice.
"To víš, že líbí , ale to už stejně víš, nemám pravdu?"
Místo odpovědi však Alice vyskočila na větev stromu a následně udělala lehounký skok přes řeku. Jasper se sám pro sebe usmál a vydal se za ní. Zastihl ji však až na mýtině, jak se připravuje ke skoku na velkého losího samce. Usmál se sám pro sebe a se zbožnou úctou a láskou se díval na její ladné a přené kočičí pohyby. Když však zabořila své bílé ostré zuby do losího krku neodolal vůni krve a šel také lovit.
Ulovil velkou losí samici a jen co ji vysál se koukl znovu na Alici, která teď pro změnu sledovala jeho pohyby, které byly nebojácné, přesné a jaksi nepopsatelně vojenské. To se však dalo vysvětlit velmi jednoduše, vzhledem k tomu, že v lidském životě byl důstojníkem, nejmladším důstojníkem, který snad v té době byl. Pak oba naráz zvedli hlavu severo východním směrem. Ucítili masožravce, šelmu medvěda, ve stejnou chvíli se na sebe podívali a usmáli se , oba mysleli na to samé. Závod.
Alice vyrazila jen o půl teřinky dřív než Jasper, tomu se však povedlo rychle ji dohonit a předehnat. Jakmile se mu to povedlo, Alice nezaváhala a skočila mu s hravým vrčením na záda a políbila na krk. Jasper ji oplatil hravé vrčení a opatrně ji ze sebe shodil a ještě rychleji vyrazil za medvědem, ve vteřině u něj byl a sál jeho krev, když skončil, vítězně se na Alici usmál a políbil jí na její tvrdé, hebké rty. Pak ji vzal do náručí a hnal se sní do domu.

Silvester a Novy rok u Cullenovcov

Hl. postavy: všichni Cullenovi a Haleovi
Vypráví: Bella Cullen

Předmluva

"Tak zase o rok starší, jako kdyby to na nás bylo poznat.."


Silvestr a Nový rok



Ranní přípravy na večerní ohňostroj a oslavu probíhaly v plném proudu. Alice se do toho opřela jako na mou svatbu s Edwardem. Tentokrát jsem ovšem byla ráda, že při hlavní večerní akci nebudu středem pozornosti jen já jako na svatbě. Rosalie s Emmettem se kolem poledne vrátily z nákupu petard a bouchaček na ohňostroj, který vypukne přesně o půlnoci. Emmett se v takových věcech přímo vyžíval. Když jsem ještě trávila Silvestr s Reneé a Philem, odpoledne jsem se

zabavovaly mazáním chlebíčků a jednohubek. Jelikož jsem poslední dobou měla jiné choutky, rozhodly jsme se, že si půjdeme odpoledne zalovit pár losů. Alice s Jasperem se postaraly o celou výzdobu, takže já s Edwardem jsme jen ležely u něj v pokoji. "Bello, lásko tohle bude tvůj první Silvestr v upířím stylu." zašklebil se na mě a políbil mě na krk. "Moc se neškleb lásko." vyplázla jsem na něj jazyk, on se okamžitě chopil příležitosti mé slabosti a začal mě líbat. Cítila jsem jak po mě touží, jenže jak potom Carlisleovi a Esme vysvětlovat tu rozbitou postel nebo něco jiného. "No tak Edwarde zadrž." odhodlala jsem se ho zastavit, když mi svlékal halenku. "Copak lásko, nechceš?"*** smutně se zeptal. "Ale blázínku, to víš, že chci, jen ne tady, jak bychom to potom vysvětlily?" usmála jsem se a políbila ho na čelo. "Asi máš pravdu, ne určitě máš pravdu." oplatil mi polibek. Dál jsem jen tak nehybně ležely v jeho posteli a objímaly se. Kolem poledne nám ovšem tuhle překrásnou chvilku narušil Emmett, Edward uslyšel jeho myšlenky. "Přemýšlí o tom, jak to bude super, když nás načape při sexu." usmál se na mě. "To má ale smůlu." v tom okamžiku Emmett zaklepal, nečekal ani na "Dále." a vtrhl dovnitř "Ha!" vskočil do místnosti. "Smůla Emmette." vyplázl na něj Edward jazyk. "Fajn no, jen sem vám přišel říct, že ostatní už chtějí jít lovit, tak jestli jdete s námi." šibalsky se usmál. Na lovu byla celkem sranda. Emmett dělal srandovní tanec s mrtvým losem. Musela jsem se smát, ostatně jako všichni ostatní, dokonale jsme si vyplašily další stádo. "Pro dnešek toho asi necháme." oznámil ve smíchu Carlisle. Bylo už něco málo po osmé a byla dokonalá tma. Emmett spokojený se svým žertíkem kráčel ruku v ruce s Rosalií, byly dokonalý pár. Jako Alice a Jasper a já s Edwardem. Cestou domu jsme se loudaly, abychom dlouho nečekaly do půlnoci. Doma jsme se jako dokonalá rodina dívaly na televizní estrády v duchu Silvestra. Všichni jsme se dobře bavily. "Škoda jen, že se nemůžeme opít." zasmál se Emmett "A už si někdy zkusil nalít losa litry a litry alkoholu a pak ho vysát?" mrknul na něj Jasper. Všichni se začaly smát. Takhle jsme se bavily až do půl dvanácté, to šli Emmett, Jasper, Carlisle a Edward připravit ohňostroj. Rosalie mě nikdy neměla moc v lásce, takže jsem se bavila jen s Alicí. Zavzpomínaly jsme spolu na Emmettův taneček v lese. "Ženský, už je čas.!" zabouchal Jasper na okno. Vyšli jsme ven a postavily se na verandu. Edward se za mě postavil a objal mě v pase. Pusinkoval mi temeno hlavy. "Takže dětska, za chvíli to propukne, Emmette je čas donést šampaňské." usmál se Jasper na Emmetta a ten rychle odběhl, Jasper mezitím doběhl pro sklenice. "Co to má znamenat?" zeptal se užasle Carlisle. "Uvidíte, uvidíte." odpověděl Jasper. Emmett se mezitím vrátil a v rukou nesl losa. "Proboha hoši, co to je?" káral je Carlisle. "Klid to je naše šampaňské." Pousmál se Emmett. Jasper k němu přiběhl i s podnosem sklenic. Probodl losa u srdce a začala vytékat krev. Jasper všem nalil do sklenic a rychle je mezi nás roznesl. "Tak tedy, Šťastný nový rok." pozvedl sklenici a všichni si začaly přiťukávat. "Rychle dokavaď je teplá." nevěděla jsem přesně kdo to řekl, zajímala jsem se krví a Edwardem, který měl už dávno vypito a opět mě líbal. Emmett mezitím spustil ohňostroj. Bylo jasné, že byl vidět až do Forks. Ovšem já neměla dovoleno sledovat. Edward si mě odtáhl stranou kde mě zuřivě líbal. Začala jsem se mu poddávat až do doby kdy nás vyrušil Jasper. "Mládeži, jděte si někam na zahradu." smál se. Edward se jen pousmál, vzal si mě do náruče a běžel a běžel až doběhl na naší louku. Tady pokračoval v líbání a svlékání. Opětovala jsem mu jeho polibky a roztrhala mu košili. Nevadilo to on naoplátku roztrhal tu mou. "Miluji tě." položil mě do trávy a něžně se se mnou miloval.. Náš Nový rok byl překrásný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama